V zásadě jde o tři nejčastější způsoby:

1. Pořízení pomůcky s částečným či plným příspěvkem zdravotní pojišťovny. Obecná klauzule říká, že takto lze pomůcku zařazenou do aktuálního číselníku VZP (spupina PZT 12) hradit pouze v základním provedení, nezbytném pro zajištění elementárních životních potřeb. Zdůvodnění potřebou aplikovaných pohybových aktivit je nedostatečné, v případě neosvícených revizních lékařů často kontraproduktivní. 
2. Pořízení pomůcky z kapitoly nepojistných plnění. Od 1.1.2012 toto je řešeno prostřednictvím struktury Úřadů práce. Až na vyjímky jde vždy o pořízení pomůcky s povinnou spoluúčastí uživatele, sortiment pomůcek je relativně úzký a pro APA nevyužitelný, viz tento seznam.
3. Z privátních zdrojů (vlastní peníze, dary, sbírky, nadační příspěvky). Bohužel absentuje systémový podpůrný nástroj pro naplnění  Úmluvy OSN o právech lidí s postižením , zejména dikcí článků 7 (Děti se zdravotním postižením), 20 (Osobní mobilita) 24 (Vzdělávání) a 30(Účast na kulturním životě, rekreace, volný čas a sport), které se přímo problematiky dostupnosti pomůcek pro APA dotýkají.

Způsoby 1 a 2 se přímo vylučují.

Speciální právní předpis pro tuto situaci v tuzemské legislativě aktuálně není, ve spolupráci s Centrem pro zdravotně postižené ZK uvádíme následující informace a výklady:

• Odpovědnost učitele na školním výletě
• pojisteni_odpovednosti trenéři a učitelé
• pojištění odpovědnosti obecné

pro inspiraci a rozsáhlejší vhled do problematiky doporučujeme

Dlouhá desetiletí se tuzemské pojišťovnictví vyhýbalo jakémukoliv náznaku řešit pojištění osob, které již osobami s tělesným postižením v době zájmu o uzavření pojistky byly. Teprve v nedávné době se tento postoj začal měnit, nicméně stále ještě není standardem pojistit osobu s postižením, natož jeho pomůcky. Příkladem dobré praxe budiž rozvíjející se produkt HANDYCARD.